Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube | Zkus to jinak - logicky | TV program

Vivere — millitare est

7. kapitola

Datum: 22. 7. 2007 14.09 | Autor: Ramone/mm | 1823× | Kategorie: Nezařazeno | Komentáře: 5
Oba chlapci doběhli na hodinu bylinkářství přesně na zvonění a na další přemýšlení a povídání nebylo čas, protože zrovna v tu chvíli vešla do skleníku profesorka Prýtová a rozdala práci, nad kterou museli přemýšlet, což pro ně byl obrovskej porblém. Měli přesazovat kousavky (pro představu: metrová kytka s velikýma zubama a pokud jste ji chtěli přesadit, museli jste na ní pořád mluvit a přemýšlet u toho, aby se soustředila ne na vaše slova, ne na vaše přemýšlení, ale na vaše prsty).

Ta škola už mě tak nebaví! A to jsem tu teprve první den! Stěžoval si v duchu Harry. Ještě že je v sobotu výlet do Prasinek!

„Harry!“ křikla Hermiona na Harryho.

„Co?“ zeptal se dotyčný.

„Tvoje kytka!“

„Co s ní je?“

„Dáš mi jí? Dneska je den žen!“

„Nedám, moje! A proč se vůbec ptáš? Vždyť víš, že nedám!“

„Nic, jenom že za chvilku by si neměl čím ji držet a posléze mi jí dát.“ Harry se jenom omluvně usmál. Co si to o sobě myslí? Že jí budu dávat kytku, nebo co? Hermiona mu chtěla připomenout, že zapomněl na to, že dnes je mezinárodní den žen a na tu kytku při přemýšlení mluvit a kousavčiny ( J ) obrovské zuby se nebezpečně přibližovaly k Harryho obrovské ruce.

„Hodná kytička, moc hodná kytička, chudáček maličká, dostane jí Hermíčka“ říkal Harry kousavce, „teď tě strýček Harry přesadí do tohohle mluvícího květináče, abys nám ještě více vyrostla a kousla zlýho Dráčka do prstu. I když pochybuju, že ti to neoplatí.“ Harry se musel rozesmát nad větami, které pravil, až se po něm celá třída otočila a chtěla kytku. Poté se trochu uklidnil a vložil svojí kytku do květináče a zasypal hlínou. Takhle pokračoval celou hodinu, jenom už kousavce neříkal takové voloviny. Říkal jí totiž inteligentní věty typu: „Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Máš večer čas?“

Jakmile zazvonilo, vydala se naše čtveřice s kytkou v ruce na přeměňování. Ve Vstupní síni potkali Malfoye, s kytkou zahryznutou ve svým prstu a společně se svýma gorilama (Crabbem a Goylem). Jakmile je Thomas spatřil vyprskl smíchy.

Malfoy se otočil na čtveřici, přestal kousat kousavku a řekl první věc, co ho napadla: „Ale, ale … Pottere, máte nového pejska? Kouše?“

„Neoxiduj, Malfoy,“ snažil se Harry nevyhnout hádce, protože nechtěl přijít včas na hodinu.

„Aspoň něco umím, Pottere, na rozdíl od tebe.“

„Jo? A co jako?“ zeptal se se zájmem Thomas, kterého už záchvat smíchu přešel.
„Kousat kytku.“ Řekl pyšně.

„A jak to děláš?“ zeptal se ho obdivně Potter.

„Tobě do toho nic není,“ odbyl ho Malfoy a dál se zabýval předcházející činností.

„A co když mi do toho něco je?“ tázal se Thomas.

„Ty se do toho nepleť ty jeden mudlovskej šmejde! AUUUUU“ Po této větě všichni kolem zmlkli. Všem došlo, že kousavka kousla Dráčka trochu víc.

Thomas se vražedně podíval na Draca: „Zopakuj to!“

„AUUUUUUUUU“

Malfoy se jenom ušklíbnul: „Ty se do toho nepleť mudlovskej šmejde. To jsou moje ruce, můžu si s nima dělat co chci“ Přitom dal důraz na poslední dvě slova. Thomas se ušklíbl do vševidoucího úsměvu a odešel beze slova. Všichni včetně Malfoye vytřeštili oči. Nemohli pochopit Thomasovo chování. Po chvilce jim to došlo. Thomas tam totiž vyčaroval spoustu kousavek, které začaly dělat hádejte co (nerozmnožovaly se).

*

Thomas došel až do učebny přeměňování, kde zasedl na své normálně nenormální místo. Za chvíli si kolem něho posedali jeho přátelé. Vytvořili tak kruh a začali vyvolávat ducha Binnse.

„Thomasi Binnsi?“ zeptala se Hermiona.

„No?“
„Whoa!!! On tu je!“ vykřikl Thomas a následně se chytil za tvář, do které mu Hermiona jednu vrazila.

„Proč ses nebránil?“

„A čemu?“

„No tomu, jak tě Malfoy s Binnsem nazvali š…ikulou.“

„Hermiono,“ přerušil ji Thomas, „mě je jedno, co si oni o mě myslí.“

„A je to pravda?“ zapojil se Ron do debaty.

„A co je pravda?“ zeptal se znuděně Thomas Binns.

„No to, že jsi už mrtvý.“

„Ne, jenom to hraju.“

„A můžem se tě ještě na něco zeptat?“

„Na co?“

„No na to, že tvoji rodiče jsou mudlové.“

Thomas se na něho nevěřícně podíval a Ron zčervenal až za ušima: „No já se ptám, že si nám o své hippie rodině nikdy nevyprávěl.“ Víc si bohužel nestihli říct, protože do Učebny vešla profesorka McGonagallová a sjela všechny, kdo jí nedal kytku a kdo se ještě vybavoval varovným pohledem, takže byl v místnosti ihned klid.

V půlce hodiny se naklonil Harry k Thomasovi a šeptem se zeptal: „ Vezmeš si mě? A proč si se vlastně začal před Malfoyem tak smát?“

Thomas se otočil na Harryho a vážně (a hlasitě) pronesl: „Ne, nevezmu si tě, já už někoho mám. To je totiž velký tajemství,že jsi můj strejda strýčku Harry. Ani ty o tom nevíš“ Všichni pohledem přejížděli z Harryho na Thomase a zase zpět. Až z toho byli Thomas i jeho strejda přejetý.

„Pane White!“ rozkřičela se profesorka. „Pokud vím, tak jsem vám neříkala, ať se bavíte!“

„Ale já vím, že jste nám to říkala!“

„Neříkala!“

„Ale paní profesorko … On mě tu žádal o ruku a přitom je z rodiny“ chtěl se obhájit Thomas ale McGonagallová mu nedala šanci. Pořád na něj totiž byla naštvaná za to, že jí nedal kytku k MDŽ.

„Odebírám Nebelvíru 10 bodů a očekávám vás dnes v 8 hodin u mě v kabinetě! A s kytkou!“

„Ano, paní profesorko,“ pravil pokorně Thomas.
V hodině přeměňování se již ten den nic zajímavého nestalo. Dělali z Hermiony kytku. Zpátky už se jim to moc nepodařilo. Takže opravdu nit zajímavého. Jakmile zazvonilo, všichni, kromě Hermi-kytky vyrazili ze třídy na oběd. Po cestě si Thomas trochu zanadával na jistou nejmenovanou učitelku přeměňování na jisté nejmenované škole. McGonagallovou z Bradavic. Ale ode mě to nemáte








































































Podobné články:
1. kapitola - příjezd
10. kapitola - nechtějte vědět název
11. kapitola - zvěromágové
12. kapitola - Vánoce
13. kapitola - Extra dlouhá kapitola - Ples
14. kapitola - Den poté
15. kapitola - zpátky v Bradavicích
16. kapitola - smrt a život, v tomto pořadí
17. kapitola - epilog
17. kapitola - peklo a souboj
2. kapitola - první úkol
3. kapitola - druhý úkol (blbost nad blbosti, nevěděla jsem, co tam mám dát)
4. kapitola - třetí úkol
5. kapitola - náhlé zjištění ohledně prasat
5. kapitola - nenávist
6. kapitola - nečekaná návštěva
7. kapitola - Příčná ulice
8. kapitola - zpátky v Bradavicích
9. kapitola - kapitola bez konce O:-)
POZOR! Vážná kapitola! (kecám)





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: