Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube | TV program | Služby pro Váš web | Psí Park | Měření rychlosti internetu | Italo.cz

Vivere — millitare est

Cože? Zloděj? V Bradavicích?

Datum: 8. 8. 2007 19.28 | Autor: Ramone | 2280× | Kategorie: Ochránce | Komentáře: 8
K tomu, co kdysi bývalo madame Pomfreyová se sběhla půlka školy. Po důkladném ohledání mrtvoly vrchním policejním velitelem (čti: Brumbálem) se zjistila příčina smrti – totiž pád z velké výšky.
Když studenti zjistili, že to nebyla sebevražda znuděně odešli a nechali tam policejního velitele o samotě.
To všechno jsem viděla z okna, který bylo u mý postele. Stejně je to zvláštní… nikdy jsem si totiž nevšimla, že by okna ošetřovny byla půl metru nad zemí. Ehm… teď mě tak napadá… jak se sakra mohla Poppy zabít pádem z půlmetrové výšky?
Jakoby mi někdo četl myšlenky, za mnou se ozvalo „Je to Poppy, cos čekala.“. Tenhle hlas… tak protivný a přesto ho musím pořád poslouchat. Což ovšem nemění nic na faktu, že jsem se ho lekla tak, že jsem z toho okna vypadla taky!
„POTTERE!!!“
„Ano?“ z okna, ke kterému jsem se musela sklonit čouhala Potterova rozcuchaná hlava.
„Pojď sem, ať tě můžu zabít.“ řekla jsem chladně. Ten magor jenom přikývl a hnal se ke dveřím ošetřovny. On snad vážně chce přijít! Je čas se zdechnout někam, kde mě nikdy nenajde… třeba… hm…. komnata nejvyšší potřeby? Ne, tam je to moc nápadný… už to mám! Zmijozelova místnost!
„Tak a je klídek…“ houkla jsem si pro sebe a pohodlněji se uvelebila na posteli.
„Kaatteeee!! Miláááááčku!!! Jsi tuuuu?“ kdosi s nepříjemným hlasem (a určitě i nepříjemným vzhledem) se blížil ke Zmijozelově komnatě.
„NE!“ vykřikla jsem na zavřené dveře.
„Škoda.“ ten někdo zase odešel, díky čemuž se dala identifikovat identita onoho člověka. Buď to byl stejnej magor, jako Potty, nebo Potty sám. Sázím na tu druhou možnost.
Do večera se už nic nestalo. Díky bohu. Asi bych další setkání s Pottym nebo Brumbym nepřežila…
Vtom jsem zaslechla plíživé kroky, které mířily do pokoje, ve kterém jsem se právě nacházela. Potichu jsem se zvedla a mávnutím ruky jsem se zneviditelnila. Pak jsem si začala v duchu nadávat proč mě to krucinál nenapadlo dřív? Vždyť se před Pottym stačilo zneviditelnit a bylo by to…
Do pokoje vstoupila malá postava, asi metr padesát, s kapucí přes hlavu. Což mě donutilo vzpomenout si, že bych si měla zažádat o novej ochráncovskej plášť…
Zpět k postavě. V ruce měla něco, co vypadalo jako obraz překrytej kusem hadru. Ono „cosi“ položila k jedné skříni, obezřetně se rozhlédla a pak zase potichu zmizela.
Na tom obrazu byla nějaká divná roztlemená ženská. Taková, kterou většinou kreslili staří malíři, víte, co tím myslím, ne?
No nic, obraz jsem nechala tam, kde byl a šla spát. Však ona se pro něj ta holka vrátí.
Ráno jsem se psychicky připravila na další setkání s fuj-pottym a vyrazila na snídani.

„Kdes byla celou noc?“ vybafl na mě hned jakmile jsem vešla do dveří.
„Tam za vodou v rákosí, kde se plavky nenosí…“ Pottymu zasvítily oči chtíčem. Radši jsem se rychle klidila na druhou stranu stolu.
V klidu jsem si jedla krupičnou kaši (mňam!!!), když mi do ní najednou spadl Denní věštec. Tak jsem se soustředila na jídlo, že jsem si ani nevšimla, že přišla pošta…
Původně jsem si noviny chtěla přečíst až při nějakej hodině, ale pak jsem na první stránce zahlídla tu rozšklebenou ženskou z obrazu a nadpis „Zmizel nejcennější mudlovský obraz! Stopy končí v Bradavicích!“. Dobrovolně jsem se proto vzdala své kaše (které se hned chopil nějaký jiný student) a začetla se do článku.
„Včera ve večerních hodinách byl ze známé mudlovské galerie Louvru ukraden nejznámější a nejcennější obraz – Mona Lisa (viz. foto). Podle hlídačů měla krádež na svědomí osoba menšího vzrůstu v černém plášti s kápí přes hlavu. „Prohledali jsme stopy magie, protože ten obraz je zabezpečen natolik, že by žádný mudla nebyl schopen jej ukrást. Podle všeho se jednalo o kouzelníka-studenta. Okruh podezřelých se zúžil, když jsme zjistili, že magická stopa končí v anglické škole Bradavicích.“ tvrdí jeden z mágů-vyšetřovatelů. Ptali jsme se prof. Brumbála, ředitele Bradavic na jeho názor na tento incident: „Cože? Zloděj? V Bradavicích? Nemožné! A propó, víte, že nám nedávno umřela školní ošetřovatelka? Zabila se pádem z okna. A když už jsme u toho, máte dnes večer volno?“ Speciálně pro tento případ byli povoláni nejlepší francouzští i angličtí bystrozoři, kteří právě obléhají Bradavičkou školu čar a kouzel. Další informace získáte v zítřejším Denním věštci.“

Velkou síní se rozléhala slova typu „Fíha.“ „No ne“ „Kdo to může být?“ a „Já mám ale hlad.“ Poslední věta patřila tomu paku Weasleymu. Utvrzuje mě to v názoru, že ty dva se k sobě fakt hodí…
Vtom povstal Brumbál a odkašlal si. Všichni si mysleli, že mu zaskočilo a hovořili dál. Brumbál si odkašlal znovu. Muselo to být fakt velký sousto.
„TICHO VY HARANTI!“ vykřikl najednou. Velká síň ztichla a zadívala se na svého ředitele.
„Jak si jistě už většina z vás přečetla, v Bradavicích by se měl ukrývat nejenom nejvzácnější obraz, jaký kdy nějaký mudla namaloval, ale i jeho zloděj. Takže se mi teď pěkně přizná ten, kdo to udělal.“ řekl jakoby bylo jasný, že se někdo přihlásí.
K jeho zklamání se ke krádeži nikdo nepřihlásil, tak Brumbál pokračoval „Jak chcete, chci vás jenom upozornit, že venku jsou nejlepší francouzští a angličtí bystrozoři, kteří zatknou kohokoliv, o kom budou mít to podezření. Nalijou do něj veritasérum a zjistí VŠECHNA jeho tajemství…. Toť vše, můžete jít.“

Většina studentů (mezi nimi i já) se šli podívat na ty slavné bystrozory. Bylo jich tam všehovšudy deset. Tři hráli karty, další dva šachy, jeden se dloubal v nose, což mi připomnělo Brumbálovu vnučku. Zbylí čtyři po sobě dvojjazyčně (a hlavně sprostě) ječeli.
„Bystrozorská elita?“ odfrknul si někdo za mnou.
„Ani se nedivím, že Voldy vyhrává.“ odpověděla jsem na odfrknutí a otočila se. Za mnou stal fešnej blonďáček s aristokratickými rysy a vypracovanou… sakra, na co to zase myslím!
„Draco Malfoy.“ podává mi ruku
„Kate Brianová.“ stisknu ji.
„Ty jsi ta nová, co?“ zeptá se se zájmem. To bych do takovýho fešáka neřekla.
„Jo, jo… Mám na starost toho magora Pottera.“ řekla jsem se znechucením.
„Tak to ti vůbec nezávidím. Mě je blbě už když ho vidím.“ odpovědl mi snad s ještě větším znechucením než já.
„A když už jsme u toho… kde zase je?“ zeptám se a rozhlížím se po okolí, jestli někde nezahlídnu rozcuchanou prázdnou hlavu.
„Asi támhle.“ Draco ukáže na nějakýho tupce, kterej se pokouší rozhodnout potyčku mezi hádajícími se bystrozory.
„Ten. Idiot.“ mávnu na Pottyho a ten se vznese půl metru nad zem, nad kterou po chvíli zase spadne. A to přede mnou.
„O co ses to zase pokoušel?“ kárala jsem ho jako jeho máma.
„Mnoo..“ zase mu oči zasvítí chtíčem, ale okamžitě zhasnou, když se podívá na Draca.
„Před ním to říkat nebudu.“ sykne vztekle, zatímco se zvedá.
Draco pokrčí rameny a odkráčí pryč.
„Takže?“
„Chtěl jsem je uklidnit.“ takhle bude muset asi někdo uklidňovat mě…
„Pottere, ty…“ snažím se najít vhodná slova, kterými bych popsala své znechucení nad jeho absolutní tupostí.
„Ano?“ zeptá se nadějně
„Potter, ty jsi takovej idiot!“ vykřiknu a odejdu do zmijozelovy komnaty. Co na tom, že ho mám hlídat…
No uznejte, kdo z vás by hlídal někoho, jako je Potter?








Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: