Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | TV program | Snadné sdílení souborů | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | Italo.cz

Vivere — millitare est

POZOR! Vážná kapitola! (kecám)

Datum: 24. 10. 2007 21.55 | Autor: Ramone | 3026× | Kategorie: Ochránce | Komentáře: 20

Drazí (budoucí) pozůstalí,

rozhodla jsem se napsat vám tuto veledůležitou zprávu sem, jelikož a protože úvodníky nečte nikdo. Ani já, ale to není důležité. Chtěla jsem vás pouze (přátelsky) upozornit na to, že hodlám smazat Vílí život. A to tak, že úplně. Úplně úplně aneb dočista do čisto, tedy i s pokračováním (pro neznalé: Vílí život II) Tak. To jsem vám to ale natřela, co? Taky uvažuji nad odstraněním glosů, páč její maličkost je Ardenta a… prostě jí vůbec nechápu + Bassi odmítá spolupracovat (snad mě nezabije, až si to přečte, podle toho, co jsem slyšela o ostré hraně její katany o to fakt nestojím).

Co tu ještě máme…. Ano, Školičku…. smáznu (muhehe).

A Kate zabiju (ještě větší Muhehe). Toť vše, nezabijte mně, alespoň ne do doby, dokud nedokoukám Hana Kimi.

Love & Peace, Ramone

 

P.S.: Were mě přátelsky upozornila, abych si dala pozor, že za chvíli to smažu všechno. Moje odpověď na to je pouze: „Muhehe“ (přeberte si to jak chcete). Tentokrát hlavně Peace a nezabíjejte mě. Fakt. Protože jestli mě zabijete, tak vám to vrátím!

 

 

„A tak se tu tak procházííííííím…. a houbičky tu nacházíííííííím….“ zpívala jsem si vesele v Zapovězeným lese. Náhle mi v hlavě vyvstala podezřelá myšlenka a praštila mně do temene (kde je temeno hlavy?).

„A sou tu vůbec nějaký houby?“ začala jsem se rozhlížet kolem. Kde nic tu nic. Pokud se teda k onomu „nic“ počítají miliardy stromů a jen o něco málo míň potvor a potvůrek. Mno nic, jdeme dál….

            „A tak se tu tak procháhííííííím…. a vlkodlaky nacházíííííííím…. ííííííííííííííííí!!!!!!!! Vlkodlak!!!!!!!!!!!!!!!!!“ zaječela jsem do ucha jedné potvoře, která se objevila nebezpečně blízko mě. Bylo to velké, hnědé a dost chlupaté.

            To něco si po mém projevu radosti nad jeho přítomností chytlo uši, zakňučelo a uteklo.

„Ha! Nová zbraň na vlkodlaky!“ zařvala jsem na vzdalující se siluetu. Což jsem ovšem neměla dělat, neboť silueta se v půlce cesty otočila a dokonce s ní byly i další siluety. Nevím, jak se tam vzaly, na to se mě neptejte, jasný? Pro mě byla v tu chvíli nejdůležitější věc útěk.

           

„A já si tu tak běžím leseeeeeeeeem…. a vůbec netuším, kde jseeeeeeeeeem…“ vlkodlaci za mnou to očividně vzdaly. Chacha! Na můj sprint prostě nemá nikdo!

V mém absolutně-netuším-kde-jsem rozpoložení mysli jsem provedla pitomost – ano, ne první a ne poslední v tomto dni – zařvala jsem „Láááááááááááááskooooooooooooooo!!!!!!!“

Křoví vlevo ode mě zašustilo.

„Ne, prosím, nejez mě!“ přikryla jsem si rukama hlavu, aniž bych se zatěžovala zjišťováním, kteráže obluda to způsobí mojí předčasnou smrt.

„Tak dobře no“ řekla obluda lidským (o tom by se dalo pochybovat hlasem). Zvedla jsem hlavu.

„Potty!“ vykřikla jsem napůl zděšeně, napůl šťastně. „Co tu děláš?“

„Na to bych se měl spíš zeptat já tebe, nemyslíš?“

„Ne, vůbec nemyslím, vynechává mi mozek!“

„Dobře, dostal jsem školní trest, stačí?“

„Trest?“ zeptala jsem se připitoměle.

„Trest.“

„Jo trest!“ opět jsem vykřikla, když mi došlo, že Potty zas prováděl nějakou volovinu, za kterou byl trestně stíhán (já mám co říkat).

„OK, kterým směrem jsou Bradavice?“ zeptala jsem se, tentokrát už ve svém starém já.

„Po pravdě – nevím…“

„POTTERE!!! Ty neschopný CENSORED, CENSORED jak si vůbec dovoluješ, ty CENSORED….“ byla bych na Pottyho křičela až do teď, kdyby nešustilo křoví tentokrát vpravo ode mě.

            Potty si připravil hůlku do pohotovosti a já jsem zkameněla. Snad to nebudou zase ty otravný vlkodlaci, kterým se nelíbil můj úžasnej zpěv!

            Křoví zašustilo znovu a vyběhla z něho malá ohavná potvůrka a honila se za čímsi stříbrným, kutálejícím se pryč od nás. Potvůrka za tím čímsi řvala „Můj miláčku!!!!“

 

            „Co to bylo?“

„Toho si nevšímej, můj spoluvězeň…“

„Aha, tak to jo.“ dál jsme mlčeli, Potty určil směr (použil taký to divný kouzlo „Ukaž mi směr“ načež se hůlka roztočila a ukázala na sever. Kde je sever vím i bez používání hůlek, ale budiž.... nechme Pottyho u toho, že je skvělý v určování směru).

           

            „Tohle asi nebude správný směr.“ řekl po dvou hodinách chůze, kdy stromy kolem nás houstly a houstly.

„Taky si myslím.“ pravila jsem zamyšleně

„Budeme tu muset přespat…“

„Taky si myslím… POČKAT! Nikdy! Jdu dál!“ vykřikla jsem, otočila jsem se o 180° a vyrazila pryč od toho perverzáka.

„Kate, no tak, počkej!“ volal za mnou, ale vůbec jsem si ho nevšímala. Začala jsem si potichu pobrukovat písničku „K Bradavicím mířím zasněně, necítím se vůbec unaveně, neboť Kate, ta je vždy fit… tahle píseň bude hit!“

            Potter mě dofuněl. Škoda, mohl tam umřít.

 

           

            A tak jsme se dostali zpátky do Bradavic. Čekalo nás vřelé přivítání v podobě skutečně neskutečně naštvaného Brumbála (mám takovej pocit, že se o něj pokoušel infarkt).

„Ale já ten obraz fakt neukradla!“ zastavila jsem jeho příval nadávek. Člověk by neřekl, na co se zmůže takovej dědula….

„To víme, přišla ke mně jedna holka ze Zmijozelu s tím, že ho ukradla ona. Ale tady se bavíme o tom, že jsi utekla z vězení!“

„Neutekla jsem, pustili mě.“ stejně mi to neuvěří, tak co.

„A to ti mám jako věřit?“ no neříkala jsem to?

„Věřte si čemu chcete, já jsem unavená, já jdu spát. Dobrou“ s tímto jsem se přemístila do Zmijozelových komnat a začala si nadávat do idiotů za to, že mě to nenapadlo hned. Nemusela jsem se tahat Zapovězeným lesem s Pottym za zadkem. Ale zase by moje paměti (čti: tato povídka) neměla žádnej smysl… ne, že by ho snad teď měla, ale můžeme si hrát na to, že má.

 

 


Podobné články:
1. kapitola - příjezd
10. kapitola - nechtějte vědět název
11. kapitola - zvěromágové
12. kapitola - Vánoce
13. kapitola - Extra dlouhá kapitola - Ples
14. kapitola - Den poté
15. kapitola - zpátky v Bradavicích
16. kapitola - smrt a život, v tomto pořadí
17. kapitola - epilog
17. kapitola - peklo a souboj
2. kapitola - první úkol
3. kapitola - druhý úkol (blbost nad blbosti, nevěděla jsem, co tam mám dát)
4. kapitola - třetí úkol
5. kapitola - náhlé zjištění ohledně prasat
5. kapitola - nenávist
6. kapitola - nečekaná návštěva
7. kapitola - Příčná ulice
8. kapitola - zpátky v Bradavicích
9. kapitola - kapitola bez konce O:-)





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: